Rigoberta Menchú Tum
Získala Nobelovu cenu v roce 1992 za mírové prosazování práv domorodých obyvatel Střední Ameriky.
Zatímco jejich rodina bojovala o přežití, Guatemala také bojovala jako země. V roce 1954 pomohla vláda Spojených států svrhnout demokraticky zvolenou vládu Guatemaly. Guatemalská armáda převzala moc a vyvolala více než 30 let diktatury, války a násilí, během nichž bylo zavražděno 200 000 Guatemalčanů. Armáda brutálně zacílila na Maye, zničila 450 mayských vesnic a vysídlila 1 milion uprchlíků.
„Mír nemůže existovat bez spravedlnosti, spravedlnost nemůže existovat bez férovosti, férovost nemůže existovat bez rozvoje, rozvoj nemůže existovat bez demokracie, demokracie nemůže existovat bez respektu k identitě a hodnotě kultur a národů.“
V roce 1983 vyprávěla svůj životní příběh Elisabeth Burgos Debray v sérii rozhovorů, které vyšly jako kniha „Já, Rigoberta Menchú“. Kniha vzbudila velkou pozornost k hrůzám, které se v Guatemale děly, a vedla k jejímu uznání jako světové vůdkyně boje o domorodá práva.
V roce 1996, skončila po 36 letech občanská válka v Guatemale mírovou dohodou. Rigoberta se snažila dostat politické a vojenské vedení Guatemaly před soud, a v letech 2007 a 2011 kandidovala na prezidentku země. Založila také WINAQ, historicky první politickou stranu oficiálně vedenou domorodým obyvatelstvem.
